V minulém příspěvku jsem představila hyperpolyglota Richarda Simcotta. Zmínila jsem také, že na to, abyste uměli více jazyků, není zapotřebí zvláštního talentu, pokud víte, jak na to. Naučit se mluvit několika jazyky můžeme všichni - dospělí i děti. A o vzdělávání dětí ve více jazycích jsme právě mluvili. Vezmu to ale od začátku.

V lednu tohoto roku jsem se účastnila velmi inspirativní online konference s názvem Little LinguaHackers. Hlavním tématem byla vícejazyčnost. Konkrétně jak naučit své děti třem a více cizím jazykům zároveň. Tohle téma mě dlouhodobě zajímá, takže jsem se bez váhání přihlásila. A rozhodně jsem nelitovala. Celá konference probíhala rusky a byla simultánně tlumočena do angličtiny, popřípadě naopak. Pro mě jako tlumočnici bylo samozřejmě zajímavé sledovat, jak si pořadatelé poradili s jazykovou stránkou věci organizačně a také mě potěšilo, že jsem měla možnost si oba jazyky procvičit. Obsah samotné konference překonal mé očekávání.

Během čtyřdenní konference jsme si vyslechli sedm různých přednášek. Sedm příběhů lidí, jejichž životní okolnosti i přístup k jazykovému vzdělávání a výchově dětí se velmi lišily. Díky tomu si každý účastník z konference odnesl celý balík tipů, receptů a inspirace, jak svým dětem vytvořit vícejazyčné prostředí a umožnit jim osvojit si více jazyků současně.

Je zajímavé, že, ač každý rodič, který přednášku vedl, představil úplně jiný způsob, jak své děti vede k osvojení více jazyků najednou, všichni zúčastnění dosáhli podobně vynikajících výsledků. Jejich děti ovládaly po pěti, šesti letech několik cizích jazyků zároveň. V mnoha případech dokonce pět nebo šest jazyků současně. Bez problémů mezi jazyky přecházely, komunikovaly bez zábran ve všech svých jazycích a měly vynikající výslovnost bez cizího přízvuku.

Dnes nebudu psát o přínosech bilingvální, dvojjazyčné, výchovy ani o tom, že obavy z bilingvismu jsou v České republice přehnané a neopodstatněné. Tomu se věnuji v jiném článku.

Ráda bych se krátce zastavila u způsobu, kterým vychovával svou dcerku, právě Richard Simcott. Richard se zmíněné konference také zúčastnil a jeho přednáška mě velmi zaujala. Představil způsob cizojazyčného vzdělávání, o kterém jsem předtím od nikoho neslyšela. Tedy abych byla přesná, o této možnosti vím, ale neznala jsem nikoho, kdo by tento způsob skutečně reálně používal v praxi.

Obrázek je pouze ilustrativní.

Richard totiž prvních 18 měsíců na svou dcerku mluvil střídavě ve dvou jazycích. Větu ve své mateřštině, angličtině, stejnou větu ve francouzštině. Vlastně takové průběžné konsekutivní tlumočení.

Kromě toho zpíval dceři písničky a říkal říkanky v obou jazycích. Anglicky Twinkle, twinkle, little star a vzápětí francouzsky Brille, brille, petite étoile. Pouštěl dcerce anglické a francouzské pohádky, četl anglické a francouzské příběhy. Kde to bylo možné, použil ty se shodným obsahem.

Takový postup chce samozřejmě dost velký cvik a výborné jazykové znalosti. Ale jak sám Richard říká. Člověk může začít i s málem a postupně se dovzdělat, jak miminko roste. Na začátku beztak používáte stále stejné věty dokola tak, jak se každodenní činnosti opakují.

Když jsem teď měla možnost s Richardem hovořit vrátila jsem se právě k této konferenci a ke způsobu, jakým učí svou dceru cizí jazyky. Zajímalo mě, jestli měl problém se nějakým způsobem motivovat, aby s francouzštinou nepřestal a oba jazyky používal pravidelně. Přece jen neustálé tlumočení sebe sama je dost náročné. Jako tlumočnice si to umím dobře představit.

Richard mi prozradil, že je pravda, že řada lidí, když chce něčeho dosáhnout, dělá tu chybu, že používá pouze pozitivní motivaci. To prý nestačí. Proto Richard, když se chce do něčeho motivovat, často používá i motivaci zápornou. Může to být klidně i nějaký trest za nesplnění. V tomhle případě si Richard pokaždé, když se mu nechtělo mluvit zrovna francouzsky řekl, že když dceru francouzštinu nenaučí, bude si to jednou vyčítat, protože bude zcela jasné, že to byla jen a jen jeho chyba. A tak si opakoval: "Je to Tvoje chyba, Richarde." A tahle věta se mu moc nelíbila, takže vydržel.

S Richardem jsme také mluvili o tom, že najít písničky, říkanky a pohádky, které se obsahově shodují ve dvou různých jazycích, nemusí být vždy jednoduché, přestože YouTube a Google jsou v dnešní době skvělým pomocníkem. To ale nehraje roli. Důležitý je čas, který s oběma jazyky trávíme, a také to, že dětem v obou jazycích zpíváme a čteme.

I když byl Richard jediný, kdo na dítě dlouhodobě systematicky mluvil anglicky i francouzsky, opravdu se mu podařilo dosáhnout toho, že dcera dnes oba dva jazyky ovládá a mluví tak, že rodilí mluvčí oba tyto jazyky považují za její rodné. Kromě angličtiny a francouzštiny pak ovládá ještě makedonštinu, jazyk své maminky. A jelikož rodina žije v Makedonii, jazyk, kterým je dcerka obklopena nejvíce, je právě makedonština. Tu si proto osvojila nejsnáze a mluví tak nejradši. Richard, který sám aktivně mluví 25 jazyky, učí v současné době dceru ještě německy a španělsky.

Co si Richard jako polyglot myslí o tom, když učíte děti jazykům, které nejsou vaše mateřské? Podle Richarda každá, byť i malá, znalost jazyka má význam. I pokud byste uměli v cizím jazyce počítat do deseti a to svým dětem předali, má to smysl. Dáváte jim tím víc, než jste dostali vy sami v jejich věku.

Petra Šolcová

Englishka s.r.o.